Pak ticho je jak v kostele

Život ten někdy vypadá
jako černobílý film
snad ze století raz…dva
nebo jako ten starý jilm
co kolem cesty tu stává,
pod ním se jednou posadí
unavený poutník
vadí mu,ne,už nevadí
zapálit si poslední doutník.

Pak ticho je jak v kostele
než začínají varhany hrát
tam si jen myš prý ustele
a pořád bude mít hlad
no co chtít po kostelní myši
kde má kostelník spíž
to přece hladová myš tuší
ty toho kocoura neslyšíš?
A zatím ke kostelu došel
ten unavený poutník
kostelníka hned našel
a povídá,jsem varhaník.
Chudý a hladový jako ta myš.
Vyslyšíš mě,nevyslyšíš? 

Čas běží jako černobílý film
poutník na varhany hrál
ty kostelní myši stále hlad mají
a když ten kocour tvrdě spí
ve spíži kus sýra ochutnají.
A to se v černobílém filmu smí.

_____