Namotáváš
tak jistojistě, a já se málo bráním
bez krve, bez hlesu, bez pomoci
a po nocích tvůj hlas mámí.
Z mých jistot pouhé tratoliště
po dalším lítém klání
vzal sis, co mé, co světlem září
o čem jen málokdo má zdání
namotáváš
...teď žádné příště
a naposled
odejdeš se svítáním.
Margaret C. Cook, I see my soul reflected in Nature
Když to není moc často, namotávat se po nocích není špatný. Ale už jsem starej.
05.06.2023 22:50:34 | Kaprikorn
Má to jistě důvod (odchod)
Vždyť každého vnitřní energie
a světlo
.. je vzácné .
05.06.2023 21:22:25 | jenommarie
...Možná je přijatelnější,že namotával.....než že by omotával.....z toho se hůře uniká......Ji.P.S.A líbí se mi ten obraz...
03.06.2023 19:56:29 | jitoush
:) děkuju Jitu.... už mi tu ležela dlouho, je to ilustrace k Whitmanovým Stéblům trávy...
04.06.2023 08:59:56 | Sonador
Ach, ach... píšeš krásně, milá Sonador, ale proč jen mi zní Tvá báseň tak smutně...?
02.06.2023 17:45:29 | Helen Mum
Helenko, to mě moc těší, vážně bych neřekla, že je to krásné psaní... tak moc děkuju:) ..no, je smutná, ale psala jsem ji ve chvíli, kdy už ten smutek odešel...
02.06.2023 18:02:09 | Sonador
Moc krásné - dojemné - srdce - život plynoucí...
Milá Son - skvělé :)
Objímám :*
01.06.2023 22:15:45 | Ondra
To je hezké, takto to já neumím, škoda.Též jistojistě je nádherné slovo. Čeština je hezká. Snad jen slovenština,je z mého pohledu krajší. :-) Standa
01.06.2023 20:39:42 | Stanislav32
ano, slovenština je moc krásná a zpěvná... a moc děkuju Stando, si ale myslím, že umíš;)*
01.06.2023 22:11:33 | Sonador