Anotace: Prozměnu teď budu možná chvíli dávat něco z mého teenagerského šuplíku...
Sbírka: Dualita - o hře polarit
Má vílo s vlasy do čela
kdybys tak někdy slyšela
o čem si v tichu přemítám
když po ulicích chodím sám
co by sis asi myslela?
.
Má vílo s vlasy do čela
panenko s tváří anděla
proč pohledem mi uhýbáš
a úsměv prsty zakrýváš
jak by ses za něj styděla?
.
Má vílo s vlasy do tváře
madono z vršku oltáře
co děláš, když tě bolí svět
a pro pár hloupejch cizích vět
smáčíš pak rohy polštáře?
.
Má vílo s vlasy v obočí
podívej se mi do očí
a řekni, znáš vůbec ten cit
ve jménu kterého chceš žít
i když se štěstí otočí?
.
Má vílo v krásku zakletá
kdo do vlasů ti zaplétá
ten planý kvítek růžový
ten se snad zítra nedoví
že každá kytka odkvétá.
.
Má vílo s vlasy od sněhu
odešlas z mého příběhu
co vypráví mi život sám
teď si tu do tmy promítám
nejupřímnější z úsměvů.
Kdo ví, kdy se zas vynoří
z lesů a nebo od moří
úsměv co skálu promění
v srdce, bez zloby zatmění.
Projde zas kolem
květů sad
s písničkou zvoucí do zahrad
ve tváři jemné zardění...
Vyznání něhy promění :)
P.S. odolati zde nemohu, ukládám tuto podobu *)
29.06.2023 12:55:40 | Malá mořská víla