Zlomek dvou nekonečen
Zlomek dvou nekonečen
Sbírka: Dualita - o hře polarit
Kruh s nekonečným poloměrem
valí se mojí pamětí.
V něm kráčím s tebou podvečerem
a nabízím své rámě ti.
.
Ztrácíš se ze mě. Zbyla něžná
vzpomínka na prostor i čas.
Jestli je s tvojí rovnoběžná,
protnem se v nekonečnu zas.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
To se mi dost líbí! :) Hned jsem si ledacos představil
07.07.2023 16:21:13 | MatyhoZmaty
Dík. Jako dítě jsem byl fascinován nekonečnem. Nějak mi vytanuly na mysl dvě definice od naší matikářky:
- Přímka je kruh s nekonečným poloměrem
- Rovnoběžky se protínají v nekonečnu
A představu prostoru a času mi zase později dost zbořila relativistická fyzika, která tvrdí, že kdybych seděl na fotonu, čas mi vůbec neubíhá a v cíli, kdekoliv v prostoru, jsem z mého pohledu okamžitě. I v tom nekonečném.
Korunu tomu dal dvouštěrbinový experiment, podle kterého moje vědomí může měnit vlastnosti fotonu, nebo i jiné částice.
A protože z částit je hmota utkaná, tak asi stačí i jen mé vědomí, abych se dotknul nekonečna.
S tím vším v hlavě pak přišla tahle báseň :o)
07.07.2023 17:07:49 | TRlVlUS