Bdění
Bdění
Sbírka: Singularita - o věcech ze samoty
Když den se jako fotograf
zahalí do tmavého pláště
a luna oknem do pokoje
nasvítí siluety na protější stěnu,
myšlenky, těžko říct zda moje,
hrají si v hlavě na ozvěnu
co tříští je jak pěnu splav.
.
A ačkoliv už měl bych spát,
v hlavě mi hučí vodopády.
Má mysl převrací mi zas
nálady v nenálady.
Prý nejvyšší je čas
ovečky počítat.
.
Až krátce nad ránem, když mám
z kopýtek lávku ošoupanou,
opouštím tu hru nedohranou
a vyčerpaně usínám.
.
Pak stihnu s vůní dohořelé svíčky
už jenom spočítat
všechny mé sýčky.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
....Líbí se mi,jak jsi vystihl tu někdy neblahou předspánkovou "šroťárnu"...jak to tam bezcílně šrotuje,jen aby Tě to nenechalo zajít za to všechno,kde je Klid a Ticho......kde už "jen"tluče srdce pro věc,co je "naše".....a tam si odpočineme,nabereme sil a prostě se třeba dozvíme........Ji./úsměv/
12.07.2023 20:47:30 | jitoush
Přidat práce ubrat žrádla
na ústa bych někdy padla...
( I na hlavu jsem jistě padlá chichichi)
Hezký text... stejně mám raději ty co v nich vášeň pro věc v hrnci bublá, ty co (srdcem) trhnou, když máš záda z nudy ztuhlá;)
11.07.2023 13:05:03 | Malá mořská víla