vešli jsme do restaurace
a Dave vyprávěl: ,,...takže
mi doktor sdělil
že mě teď budou monitorovat...,,
vybrali jsme stůl
a sedli si
mávl jsem na servírku
a nechal Dava mluvit
,,...koupil jsem si motorku
a jezdím s partou kluků...,,
bezradně jsem prolistoval menu
nic jsem neviděl
protože na procházky
nenosím brýle
,,...a ti kluci mi dávají naději brácho
prostě jenom tak jedeme a balíme ženský...,,
holka si dávala na čas
viděla
že Dave něco povídá
a nejspíš z toho usoudila
že si to potřebujeme vyříkat
kývl jsem na ni
že to není tak horký
,,...přemýšlím
o červeným Mustangu
zaparkuju ho před klinikou
a než se mi doktor
začne vrtat v prostatě
ukážu mu to auto...,,
servírka se opřela bokem o náš stůl
měla krátkou sukýnku
bílou halenku
a byla si vědoma toho
že jí to sluší
objednal jsem si pivo
a řekl jí o těch brýlích
domluvili jsme se
že mi přinese
co má ráda ona
a že se nechám překvapit
Dave dlouho vybíral
pak se jí celou věčnost na něco ptal
a nakonec si dal to samé
co já
,,...vedle nás
se ubytovala studentka ze Švédska
občas na mě mrkne
no
to bys nevěřil
kámo
jak ty kočky na mě letěj...,,
vzal jsem si znovu do ruky jídelní lístek
a nepřítomně do něj hleděl
,,...večer
když se sprchuju
myslím na ni
Sylvie mi zatím připravuje večeři
a nemá o tom ani páru...,,
začínal jsem litovat
že jsem si rovnou neřekl
o piva dvě
,,...občas si představuju
že Sylvii vezmeme do trojky
a to koťátko ji učí všechny ty věci...,,
podíval jsem se na Dava
bylo vidět
že mu naše setkání dělá dobře
,,...vždyť si to vezmi
podle mě jsme původně sběrači
chodili jsme tady po Zemi
bez starostí
někde jsme si utrhli banán
jinde malinu...,,
holka nám přinesla piva
a hovězí steaky s fazolemi
přidržel jsem ji za ruku
hodil do sebe to pivo
a řekl jí
ať mi přinese další
,,...jenom jsme jedli, spali a šukali...,,
kousl jsem do steaku
byl výborný
na můj vkus sice trochu krvavý
ale to je krása toho
když se necháte překvapit
,,...a teď?
mám dvě hypotéky
platím účty, pojištění
potřebuju dostat děti na školu
a ještě ta podělaná prostata...,,
poslouchal jsem Dava
a zadíval se z okna
venku plynul svět
jako by nás k tomu ani nepotřeboval
auta jezdila
lidé pobíhali
všichni byli zaneprázdněni
na ulici stál kluk s cedulí
na které byla reklama zastavárny
šťouchl jsem do Dava
a povídám: ,,a co on?...,,
Dave vyndal kus masa ze zubů
koukl na něj
zase ho strčil do pusy
a pokračoval: ,,...ten kluk
je mi u prdele
já mám svých starostí dost...,,
holka mi přinesla nové pivo
už jsem ji nechytil za ruku
ale začal jsem jej pít tak mocně
že sama navrhla další
,,...mám auto
abych mohl jezdit do práce
a v práci makám
abych splatil to auto...,,
vzpomněl jsem si na En
přemýšlel jsem
co asi dělá
určitě je na zahradě
představil jsem si, že asi stříhá růže
,,...jsme zalezlí v těch uprděnejch domech
a každej večer
v patrech nad sebou
naše ženský smažej vajíčka
nahoru vedou trubky s pitnou vodou
dolů odtékají hovna
a nám
na tom nepŕijde nic divnýho...,,
kluk na ulici si dal pauzu
a na chvíli se posadil na obrubník
,,...běháme jako myši v kolečku
jsme vykastrovaný zaživa
dostali nás kámo...,,
holka nosila piva
Dave to ze sebe dostával
a svět
ani trochu nekulhal...
když jsem přijížděl k domu
psi štěkali jako o život
před plotem stála dívka
nesla si cvičební karimatku
a už z dálky
se mi omlouvala
že jde k En na jógu
ale že má zpoždění
otevřel jsem vrata
a vzal ji dovnitř
cestou přes zahradu
se mi svěřila: ,,včera
jsem dočetla
vaši knihu...,,
lekl jsem se
protože už jsem si nechtěl
s nikým povídat
myslel jsem
že mám hotovo
a najednou další konverzace
zeptal jsem se: ,,kterou?,,
ona říká: ,,the end,,
a já: ,,ta končí smutně,,
a ona: ,,ani jsem si nevšimla
moc jsem se
u toho bavila
ta je o vás
a o En, že ano?,,
už jsem jí nestihl odpovědět
otevřel jsem dveře do cvičebny
a vpustil ji dovnitř
políbil jsem En
a dal jí pytlík cukru z restaurace
zeptala se: ,,co Dave?,,
odpověděl jsem: ,,řekl bych
že má před sebou
ještě kus cesty...,,
Sběrači, sběrači, někdy na to nestačí....jak píšeš, mají před sebou kus cesty a většina ji ani nedojde. Jsou jako zvon s prasklým srdcem. Není mi jich líto, takových ne. :)
29.07.2023 16:57:48 | Philogyny
to mě bavilo...takové jako od Cormaca McCarthyho, ale psané o trochu smířlivěji...máš cit pro ty obyčejné věci...tleskám
28.07.2023 08:50:19 | stormeater
Trochu krize středněvěká, to se pak jeden prostě leká, vše je stejné, jen prostata zlobí, tak zajdem raděj
k doktorovi? Mám hřích i v očích, vích plane představami, kus cesty společné a přesto sami...
27.07.2023 16:28:25 | básněnka
Milý Piťurko, je to moc krásně barvité, jako vždy:0*). Moc se mi líbí tvůj styl a dialogy jsou vždy naprosto brilantní, velmi mne to baví:0). Tady se mi líbí ten tvůj vnitřní život, pohled, či pocity v té situaci. Za mne geniální. Skvělý výběr tématu...tak lidské, jak jen je to možné:0*). Děkuji:0)
26.07.2023 20:49:08 | čertííík
Tak mi to připomnělo občasné ratatata ADHD mladých lidí, tady smutnější, krize středního věku? Nebo taky jedním tam a druhým ven, někdy i kamarádovi být vrbou .. je nutný pohled z okna ..
Skvěle vykreslils atmosféru dialogu, jako vždy Petře (včetně přirozeně živočišné autenticity mužského světa:-), myslím, že i my ženy to máme občas podobné. Všichni jsme na cestě sbírání, co si sobě necháme je volba.
Raději minimalizuju a odhazuju, k tobě ale Petře ještě přijdu, přečtu určitě víckrát, je to velice inspirativní čtení a přijde mi, vlastně žijeme podobné životy.
26.07.2023 18:07:54 | Vivien
drahá Vivien
o té podobnosti
našich životů
jsem také přesvědčen
děkuji
ta hloubka je vzájemná
to Ty ale už víš
jak jsem Ti kdysi psal
zasloužíme si odpovědi
a konverzace s Tebou
mi přijde natolik smysluplná
že se na ni pokaždé těším...
když jsem byl malý
měl jsem dva Igráčky
toho jednoho jsem ,,očesal,,
dokonce měl okousané vlasy
od našeho psa
a tomu druhému
jsem dopřál všechny výdobytky
měl minimax
na hlavě čepici
opasek
v ruce policejní plácačku
Dave mi připomíná
toho ,,očesaného,,
a někdy
si tak připadám i já
přesto
že jsem ten s opaskem
pokud bych se pokusil
trochu to doplnit
jedná se možná
i o dialog
doktora Jekylla s mistrem Hidem
to jsou ale pocity
a myšlenky
a ty jsou veliké
a my musíme používat slova
a ta jsou dost omezená
máme před sebou
ještě spoustu práce...
;-)
26.07.2023 18:30:08 | piťura
Být přítomen nejen dialogu, ale vůbec celkově v čase, je pro mě schopnost empatického soustředění. Podprahově přitom dokážu vnímat i pozadí situace. Nikdy dopředu nemám páru, ve kterém bodě, kdy, a jakým kódem dojde k tomu, že se životy lidí podobají. Možná je to zákonitost, dojdeš k poznání, že ať máš hračku tak či onak, pokud jsi svému žití vnímavý, každému se spojí, někdo z bílé do černé, druhý naopak, dřív nebo později. Se svým naturelem a bláznivým světem má člověk co dělat, skloubit vnitřní pohodu a ještě se z toho nezbláznit. Opakuje se to. Neustále se to člověku opakuje. Je plný všeho. A pak, když nastoupí před zrak zá-zrak, neví si s tím rady. Nepřenositelné slovy. Člověk "chce domů". Chce, aby mu bylo líp, chce smysl, nechce marnost.
27.07.2023 01:44:32 | Vivien
...Vím,že to nepatří mně...tak se omlouvám,že jen hlesnu....že jsi to krásně vyjádřila....vy jadřila....to jádro.....Ji./úsměv/
28.07.2023 08:44:45 | jitoush
....Každý se pohybuje svojí rychlostí a někdy i vzad....vlastně dnes si tady "uzobávám"z básní jiných,které vrhají světlo na to moje a "vynořuje se"sebereflexe....příběh s udičkou ven.....a tam je rybníček anebo taky mořské vlnky....no spíše vlny....Ji.
26.07.2023 16:44:29 | jitoush
proto tu jsme
viď?
26.07.2023 16:46:50 | piťura
...Njn....tady i Tam....zrovna včera jsem se dívala na medvídka Haribo...Ji./úsměv/A hřbet "The end"sekundoval...
26.07.2023 16:53:05 | jitoush
drahá Jitko
to mám velikou radost
děkuju ;-)
26.07.2023 16:54:55 | piťura
....No knížka,na kterou padá prach a je "nehybná",tak ta "nežije".....tak je potřeba jimi "protáhnout"oko a zasejc je oživit......A přenést to oživení i na nás......okořenit i ten náš příběh....nacházet inspiraci....zasmát se,dojmout se či ďábelsky ušklíbnout, prostě "rozehnat"ty své mraky a uvidět do dálky i hloubky......mávám Píťo a mějme často důvod říci.... Život mám rád/a/....Ji.
26.07.2023 17:09:14 | jitoush