Před návratem domů projdou ženy z podstaty opuštěná místa
poznačí je do map, do dlaní a pod jazyk
ptám se kolik může vážit nevyřčené přání -
zpřítomnit tě?
to se nedělá - přesto tě prosím:
dovol mi tě postrádat
s prvním chladným dnem budeš zašívat rozpáraný rukáv úryvky starých básní
mezi prsty podržíš slova
která tě nutí myslet na umění zůstávání
přemýšlíš nad biografiemi lidí žijících v pouličních lampách a domovy bez adres
vzpomínáš na věci které nikdo cizí nepochopí
protože nejsou ty
ponořený do jiných životů si nevšimneš snahy definovat cestu tam
kde tvoje jméno nevyslovují
ne
nechtějí
nenacházejí pojmenování
pro tolik bolesti.
Jsem potěšeným, že ses po čase vrátila s za mě kvalitní poezií* Je krásné když mě ty a tobě zde obdobných autorek/autorů, aktuálně připomenou, jak je poezie krásná. A to je dobře. Díky*
31.07.2023 00:51:41 | šerý
Eliško. ty jsi dostala do vínku poezii. Jsi to ty. Vždycky, když něco napíšeš, tak potichu čtu a říkám si, ano. Je to tak krásný. Napíšu. Jestli tedy ještě můžu.
30.07.2023 19:51:35 | Philogyny
...Když se v pouličních lampách svítí,tak jsou možná pro někoho okem viditelné jako majáky.....a Ti v nich žijící jsou navigátoři.....jen se rozhodnout,kam vlastně chceme dojít.....nebo jestli se nakonec nechceme ztratit.....ve tmě anebo v úplně jiném světle.......Ji.
30.07.2023 19:20:34 | jitoush