Na cestě mé leží kámen,
čeká, až jej zvednu.
Tíhu jeho shodím s ramen,
jinak mě stáhne ke dnu.
Zanechal jsem jej u příkopy,
třeba jednou se do ní svalí.
A zarostou jeho všechny stopy,
které nikdo neodhalí.
Zbavíš se kamene, zbavíš se zlého
a náhle dýchat se bude ti líp.
Ta slova jsou hlasem tajemného,
skrytého v korunách lip.
Příroda je mocná a moudrá... a je jedno, jak k nám právě hovoří...ale její "hlas" šumícího listí je jeden z těch nejkrásnějších...
28.08.2023 13:36:30 | cappuccinogirl
A taky dokáže, pokud se člověk nerozhodne náramně pomáhat, sama dát věci do pořádku. :-))
28.08.2023 15:04:16 | Kan