Někdy
Někdy
Někdy se mi zdá
Že víno piju, a přitom kážu vodu
Když nálada se ztrácí
A duše tiše zvrací
Smutek do záchodu
Duše nahá v trní
Kanál smutkem plní
A jsou ho celé řeky
Poteče snad věky
A snad jak mlha nad Londýnem
Ta řeka v hloubi věčně plyne
A i když se v hloubi ztrácí
Znovu a znovu se stále vrací
A i když věčně ta temná řeka plyne
Duše věčná, ta nikdy nezahyne
A i když smutkem ta řeka duši plní
Na její hladině se stále voda vlní
Voda zpěněná do skal naráží
A slunce, které věčně svítí
Se na hladině odráží
A tak potkává se
Zvláštní hrou
V duši mojí
Světlo s temnotou
Na hraně tmy a světla
Duše moje žije
A posílí mě to
Co mě nezabije
A tak životem pluji
A stále posiluji
Komentáře (11)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Pěkná, kozorožko!
28.08.2023 17:00:59 | Žluťák
...duševní kulturistka...;-)ale trénink je nutnej na to mít psychický svaly...ta první sloka je huuustáááá..
28.08.2023 16:45:38 | Marten
Jo, trénink je nutný ;-). Moje básně jsou obvykle takové hodně pozitivní a možná působí, jak jsem v pohodě a nad věcí. Nejsem :-). Ale snažím se být ;-)
28.08.2023 17:27:54 | kozorožka
...já to mám naopak, ale vlastně stejně...moje básně jsou takový hodně smutný, ale já se snažím být celkově veselejší...než je ta jedna emoce nálady, ze který se vypisuji.
28.08.2023 17:49:01 | Marten