Růsti dál...

Tam čára obzoru
A za ní nový den se skrývá pokoutně jak vlčí stín
Víček všech příliš těžkých pro zítřejší kraj
Tam v rozetmění chodíváme hledat
Kde rozesetá zrnka klíčí neslyšně jak žal

Tam v půli rozděleni
A čímsi roste stvol mnou roubovaný
Těch větví tolik kolik tváří bol
A listí kolik srdcí pochroumaných
Se zazelená v ranním třpytu
Snad iluzí či mokrých trav
Těch slzí novoluní

V nich zapomnění touhy rodí
Rány srůstat, růsti dál…