tak Vás sem znovu poslali
do toho světa
jste tedy přítomni
udiveně nad tím kroutíte hlavou
ale jste tu...
máte dozrát
jako láhev sektu ve sklepě
jako africký banán
v plechovém skladu uprostřed Evropy
že prý Vám to přidá na kráse
na hodnotě
to
že je to (ve
Vašich očích) masochismus
nikoho nezajímá
i Vy jste to přehlédli
když jste byli nad věcí
a tuhle výzvu jste přijali...
většina okolo Vás objevuje tenhle svět
podřizuje se mu
je z něj unešena
a Vy se ptáte: ,,opravdu?
ještě jednou tohle všechno?
láska,
zrada,
řetízkový kolotoč,
interupce,
literatura,
ropná krize,
předpověď počasí,
zlatý poklad,
uvázaná kravata kolem krku,
hladomor,
nový prezident,
liposukce,
chytrý lidi, hloupý lidi,
mrtvej děda,
mrtvej táta...,
pokolikáté už?,,
všechny ty věci okolo Vás už znáte
jsou Vám povědomé
trapně povědomé
celé je to předvídatelné
smějete se skutečnosti
že to celé absolvujete znovu
a dobrovolně...
lidé Vás nechápou
skoro až odsuzují
za to, že se straníte
že se z toho všeho
kolem sebe neradujete
nabádají Vás: ,,zapoj se
nebuď tak osamělý...,,
a Vy jste to zažili tisíckrát
,,sdílej to se mnou
miluj mě
slyšíš?
no tak dělej...,,
a Vy si šetříte lásku pro něco opravdového
oni pak k tomu dodají: ,,zítra
dostaneme další úkoly, hurá!...,,
a Vy
pŕitom
potřebujete jenom klid
potemnělé místo, ve své samotě...
když máte opravdové štěstí
potkáte starou duši
která tady zraje
přivítáte její interakci
a když si dopřejete čas
neleknete se jí
zeptáte se: ,,co to má
všechno sakra znamenat?,,
ona Vám odpoví: ,,vydrž
je to nutné
a důležité...,,
pokud jste k ní dostatečně empatičtí
dá Vám naději
že tenhle Váš svět
ještě není v koncích...
a pak Vám Bůh pošle nějakou záhadu
abyste se tady nenudili
abyste ze sebe ještě vyždímali
poslední
zbytky
skrytých emocí...
a teď těch pár čísel:
kouříte od dvanácti
když Vám bylo třináct let
dotkli jste se
cestou ze Sokola
poprvé
ženských ňader
v průjezdu stála holka
okolo ní hlouček kluků
a za pět korun
jste si mohli sáhnout
když jste přišli na řadu
pocítili jste ten zázrak
stojí za zmínku
že si na tuhle událost vzpomenete
pokaždé
když držíte míč
který jste tenkrát nesli...
o rok později
jste si (na
tom samém místě) sáhli dolů
připomnělo Vám to drátěnku
kterou jste
v kuchyni rodičů
umývali nádobí...
pijete od vojny
občas abstinujete
abyste udělali sobě a doktorovi radost...
pracovali jste nepřetržitě třicet let
byly roky
kdy jste měli i čtyři práce najednou...
Vaše děti založily své vlastní rodiny
a množí se geometrickou řadou
včera Váš vnuk
v půl roce řekl děda
říkáte si: ,,to bych se
asi měl radovat...,,
a teď já:
právě je deset ráno
a na ulici
všichni někam spěchají
připojil bych se
nenápadně
mezi ty lidi
než bych pochopil
kam vlastně jdou...
jedna moje kamarádka
našla klid v lese
rozumí floře i fauně
a když
trefí divočáka na komoru (nemusí
jej dohledávat)
dostaví se jí to, co já postrádám
tak daleko ještě nejsem...
jinou
moji nejlepší kamarádku
povedu za měsíc
k oltáři
přijedu kvůli ní do Čech
po letech trápení
s jedním idiotem
který ji připravil nejen o všechen majetek
potkala toho pravého
nebere si ji pro peníze
protože už opravdu
žádné
nemá
to musí být pravá láska
promluvil jsem si s ním (mimochodem
rozumí floře)
a vypadá rozumně...
dopíšu tohle
a půjdu se podívat za En
za naším domem pěstuje růže a levandule
a na čerstvě posekaném trávníku
odhaluje lidem
obzor jógy
pravidelně mi říká: ,,když
si přistřihneš vousy
a vezmeš si ty sexy sluneční brýle
můžeš si se mnou dělat
co chceš,,
já se zase neovládám
když ji vidím
jak si nahá fénuje vlasy
náš největší úlet byla trojka se Sylvií
a taky
že jsme si v devadesátých letech
nechali ukrást náš první dům (to
je ale příběh
na jindy)
jsme spolu přes třicet let
ona vypadá jako dvacítka
nevím jak to dělá
o svém věku Vám psát nebudu
ale pokud se mi postaví
mohl bych ji na naší zahradě pomilovat
nebo jí udělám
hezky jinak...
na internetu jsme si vyhledali
osmnáct let starou
první řadu Vyvolených
zrovna jde do duelu Vladko
mám takové tušení
že mu to dobře dopadne...
Je umění udržet pozornost čtenáře, když je báseň dlouhá. Tady se to povedlo.
09.12.2023 11:58:38 | Jiří I.Zahradník
za naším domem pěstuje růže a levandule
já taky :)
15.09.2023 23:51:00 | Philogyny
Je to HRA. Vzpomínáš? V hlavní roli Michael Douglas. Dostanou každého. Proto, zůstat v první řadě. Ve SVÉ první řadě. Se svou intuicí a odvahou. A Piťura k tomu jako bonus navíc může mít v bokovce kvéra :-)
14.09.2023 19:08:05 | Vivien
....Na tu 1.řadu si pamatuji,to jsem ještě sem tam koukala na bednu...teď už minimálně....a jinak....všechno je tak,jak má být....jde o to,jestli si vzpomeneš.....Ji.'úsměv'
13.09.2023 13:59:23 | jitoush
až na detaily ano...drž se a užívej
12.09.2023 22:25:41 | stormeater
Kluku jeden:0))...to je velký...
Jdeš tím správným směrem a je to FAJN...je tu FAJN...ty jsi FAJN...
Měj se tedy FAJNOVĚ...a klidně pořád dokola...pokaždé to má trošku jiný odstín:0)...a vždycky to stojí za TO...:0)
Pamatuji si výjev z kočárku...ještě neumím ani sedět...je krásný slunečný den a někdo mi dá přes obličej dětský textilní kapesník s barevným obrázkem. Ty paprsky a ty barvy toho obrázku...cítím tam tak intenzivní pocit štěstí a radosti:0)...a jsem tak velká ...vše je velké...je tam to velké TEĎ a TADY...
Děkuji za silné řádky, Piťurko:0*)
12.09.2023 21:25:43 | čertííík
... tak a končím.. dnes již více textů číst nepotřebuji. Nechám v sobě dozrát dojmy z této, neb cítím rozpolcenost... velmi intenzivní řádky.. děkuji!!!
12.09.2023 21:16:31 | narra peregrini
Já jsem tu (myslím) porvé a (doufám) naposledy, tak si to užívám a všechno vnímám jako nové:)
Pěkný text a inspirace k zamyšlení!
12.09.2023 21:13:51 | Žluťák
...starý duše to takhle vidí...jak ty...;-) nic novýho pod sluncem...ale pěkně napsaný.
12.09.2023 21:02:38 | Marten
normálně se mi při čtení v očích objevily slzy...
myslím, že vždycky je nejlepší první řada vyvolených;)
12.09.2023 20:55:14 | Sonador
Milej zlatej, trochu mi to připomíná Milence a vrahy..život se trochu bezútěšně opakuje a proto se dívám na To je vražda, napsala..:-)
12.09.2023 20:51:30 | básněnka