Někdy si smutek sedne na duši

Někdy si smutek sedne na duši

a té to vůbec nesluší

V hlubinách hledáš příčiny

odpověď často chceš i znát

však to, co cítíš je jen chlad…

Prázdnota roli přebírá

oblékla masku upíra

a přikryje Tě pláštěm svým

Pod ním jen čekáš

co přijde……………

…………………..vím?

A je tu chvíle nádechu

pomalu vnímáš, že už je tu

odstrčíš upírá co z Tebe sál

odložíš plášť „co prý hřál“

V nahotě spatříš nový den

vzbudíš se….přemýšlíš…byl to sen?