Za mnou se otočila přes rameno,
pak hlavou vzdorně pohodila.
Ráno bylo zataženo,
a mně připadala, jako víla.
Z pobledlé tváře jí čišel chlad,
taková bílá, nepřístupná paní.
Blížil se večer, a já bych rád,
přišel na její zavolání.
Prošla, zas jednou, ulicí,
mě přehlédla a jiné taky.
Jako loď mořem plující,
co stožárem rozráží mraky.
Třeba jen, nevšimla si
zájmu v mém pohledu.
Budu se muset, příště, asi
postavit více dopředu.
... nebo je to nenapravitelná introvertka :)
11.10.2023 20:57:37 | narra peregrini
Hrome, tak to mě nenapadlo, to se, tedy asi nedočká hlubokého pohledu do očí.
Děkuji za komentář. :-))
11.10.2023 22:01:50 | Kan
Nechci se hádat, ale všimne:)každý zamilovaný svítí zvláštním světlem...
11.10.2023 20:51:03 | sarka
No, tak to je jiná. Určitě nebudu tvrdit, že to tak není. Takže, má šanci, ale musí si ještě stoupnout na špičky, aby byl vidět. Děkuji za komentář. :-))
11.10.2023 21:58:59 | Kan
Nevšimne, vždyť ani neví na koho se má podívat. :-)) Děkuji za komentář. :-))
11.10.2023 20:21:44 | Kan
Tak hlavně že už máš plán...to je důležitý...:-):-):-)
Pěkná báseňka.
11.10.2023 19:33:47 | cappuccinogirl
Do nejmenšího detailu propracovaný plán, je nad vší pochybnost zárukou úspěchu.
Díky za koment. :-))
11.10.2023 19:54:27 | Kan