Když slunce zrána vychází
A nebe zrudne v dáli
Slunce je náhle obrovské
A celý svět tak malý
Když v baldachýnu z červánků
Ozáří celou širou zem
Tu na chvíli se zastavím
Tou krásou unesena jsem
Když pomalu vzhůru stoupá
Ten nejstarší ze všech bohů
Co říci ještě mohu?
Tak prostá chvíle
Však velký zázrak se stal
Jen tiše nadechnu se
A kráčím světem dál
...Hezky Ti to plyne.....jako tam nahoře od úsvitu po úsvit.....Ji./úsměv/
14.10.2023 19:33:13 | jitoush
....VERONIKO-vzácná poutnice- jseš tajemných hlubin p r o z ř e n í
převzácná studnice... ST*
13.10.2023 06:17:27 | Frr
Děkuji ti Jiří, tvoje povzbudivá slova mi chyběla! Měj překrásný den ;-)
13.10.2023 07:29:22 | kozorožka
krásně poetické verše... úplně z nich na mne dejchlo, jak ten svět je vlastně krásnej...:-) děkuji:-)
12.10.2023 16:25:54 | cappuccinogirl
To jsem ráda. Právě ten pocit jsem chtěla vyvolat. A pocit majestátnosti, kdy se vše lidské zdá směšně malicherné ;-)
12.10.2023 19:53:57 | kozorožka