Sněť

 

Vyšla jsem na ulici. 

S chodidelníky, jak se zdá, 

se to ráno roztrh pytel. 

 

Nebo dva. 

 

A to mám jeden pod čepicí. 

Pak v rukávníku, ouha, 

něčí noha

zaječela mi přímo do dlaní. 

 

V žaludku svítání

a v hlavě, žádný civ, 

je-li TO prázdno, co bylo dřív

či teď to zplnanic 

šeptá 

Ššššlápni do pedálů

a zmiz. 

 

Tak jsem se obrátila na patě

té, co ještě patří mně,

a vešla zase zpět. 

 

U líce ulic prach

Sem zšed 

Tam zhněd 

Asi chodidelníková sněť