Možná
Možná
a ticho.
Možná se snažím škrtnout sirkou
O všechny ty zhrublý kousky
Výrůstky, jizvy a krátery…
pozůstatky všech bitev
Se světem,
S lidmi,
A nejvíc sama se sebou.
Možná se snažím zakřičet
do tý propasti tak nahlas,
Že si z druhé strany
Odpovím.
A možná…
Bych měla víc psát, když se ve mně svítí,
Když ve mně hoří vášeň
Nebo jen tlumeně bliká něha.
Když ve mně hrajou
starý trampský písničky
Nebo mi kůží ještě rezonují
Tvoje prsty
Na klávesách.
Možná je poezie psaná po tmě
Trošku intenzivnější,
Jako záblesk záchranné světlice.
Možná je poezie psaná v tichu
Hlasité volání o pomoc.
Možná zběsile třeme slova
o vyhořelý sny
a doufáme v jiskru.
Možná tu nejlepší poezii
napsal strach…
A jestli je to tak,
možná píšu málo,
protože už se nechci tolik bát.
Zapálím svíčku,
Potichu si zabroukám
“…this fire is keeping me alive…”
a budu psát.
Budu psát s klidem a lehkostí,
Budu psát s láskou
Sama k sobě,
Budu psát z lásky.
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Fantazie nemá počátek ani konec a najít a poskládat v té nekonečnosti ta správná slova to je dar. Krásné vyznání poezii.
04.11.2023 18:29:03 | Iva Borecká
Taky největší inspiraci mám v noci v klidu a když mě něco trápí,to mi to pak pálí...
04.11.2023 11:05:14 | Marťas9
Řádky psané láskou krásně hladí,
ty z temnoty zas duši pomáhají...
Prostě piš Des!
Opatruj se(*)
03.11.2023 23:10:05 | Emily Říhová
...píšeme, protože máme něco v hlavě...;-) a chce to ven...jedno, co to je.
03.11.2023 23:09:23 | Marten
Psaní pomáhá, je to svým způsobem forma terapie a alespoň pro mě je to možnost se s něčím vyrovnat. V průběhu tvorby v mnoha případech nalézám klid, vhodné řešení či prostou naději.
Text je to více než povedený a především trefný, díky za něj.
03.11.2023 21:07:08 | Jupiterka