Cesta

Jdu pod větvemi plnými ovoce
s tvou korunou tisknutou k hrudi.
V každém kameni je zakletý čas
a každý plod přede mnou tančí
smyslný tanec s vichrem.
Zlaté šípy nebes mi propichují víčka
zavřená obrazem tvé krásy.
Kdybych šel k bohům sluncí a lun,
nabízející mi zahrady světel,
otevřel bych oči a nechal shořet
bolest chodidel rozedřených
ostrými křemeny vteřin.
Mé oči však zůstanou tiché,
dokud koruna kovaná z plátků květin
neozdobí tvé vlasy.