Janě a Julii

Když ráno stěží stíhám den
na jeho cestě k polednímu,
když v mysli tupě rozpolcen
napolo bdím, napolo dřímu,
už sítě rozprostírám.
.
Když den pak přejde k večeru,
k mým potrhaným sítím jdu s tím,
že úlovky z nich vyberu
a všechny podměrečné pustím.
Jenom ty vzrostlé sbírám.
.
Ty si pak v ústech požmoulám,
jestli nám jazyk nezauzlí,
až zasedneme k slovním hrám
my, někdy dobří, jindy tu zlí,
co nás psát druhým baví.
.
A pak je pustím mezi vás,
i s ozvěnou pro samohlásky.
A třeba zaslechnu ten hlas,
kdy dvě překrásné dlouhovlásky
zas čtou je u Vltavy.

Pro dvě dívky, které četly mé básně v pořadu Fokus Václava Moravce
Báseň Mezi dvěma nádechy tam najdete v čase 1:39:00.