Český voják v Iráku

I. Nad temnými lesy
vlahý větřík věje,
i měsíc se trochu chvěje
čekajíc to nejhorší.

Padla mlha,
noc se krátí,
nikdo ji však nenavrátí
ani velká láska.

Tak se chlapec
s dívkou loučí,
že povinost mu poroučí
okamžitě odejít.

Tak odvrací se
od té tváře,
co mu mila nad faráře
jíž nespatří víc.

Té zaslíbil srdce svoje,
a teď musí v širé pole,
s plnou polní nastoupit.

II. V zemi dálné,
v zemi cizí,
kde se slova zdají vyzí,
bojuje se nemile.

Střelný prach
tu pušky víří,
po každém tu každý míří
a střílet se nebojí.

Jeden výstřel
v dálce padl,
nato mladý chlapec spadl
a nezvedl se víc.

Ach v té dálné
cizí zemi,
pod křížem tu leží němý,
domů se již nevrátí.

III. Nebe brečí
v jeho vlasti,
hvězdy hledí do propasti,
v níž ocitá se jeho dívka.

Syna v náručí
jemně chová,
jež neuslyší otce slova
nikdy v životě.

Slzy kapou po tváři,
nenavrátí více záři,
co osvítila její svět.