Když smrt Ti češe dlouhé vlasy
tak klidně a tak samozřejmě
toužíš po věčnosti
přeješ si čichat ke květinám
s pohledem do nekonečné prázdnoty
Když smrt Ti vrhá stíny
do nahoty Tvé duše
plazíš se ve svých přáních
nepropásnout svůj život
Když smrt Ti jen tak
zkříží plány
usměj se a buď všechno
jen ne sráč
s falešným puncem
Když smrt Ti recituje
poslední haiku
je v ní tolik krásy
a Ty obnažený na dřeň
konečně nehledáš samohlásky
ve slovech
kde nejsou
Silná báseň a připomněla jsi mi mé příbuzné,co zemřeli na rakovinu, poslední stádium spojené s ozařováním jim sebralo vlasy, myslím na ně denně a děkuji za tuto báseň, protože jsem jim věnovala modlitbu do nebe.
21.01.2024 19:02:50 | mkinka