Ztracené rýmy

Analýza duše

Jsi šelma, dravec bez drápů
jsi hrouda, kámen bez obrysu
jsi poesie, báseň bez rýmů
jsi krysař, který ztratil krysu

máš ústa, která nemluví
máš oči, jenž nespatřily světlo
máš nos, co vůni necítí
jsi poupě, které nevykvetlo

Až přijde čas, ta zrodíš se
až přijde čas, ty dáš nám novou víru
teď zatím lidí bojíš se
a čekáš na svět bez upírů

Máš mnoho dobrých vlastností
jsi skryta v každém těle
a spřádáš klubko starostí
s nimiž popereš se směle

Však nemáš nohy, nechodíš
ty sedíš tiše v jednom koutku
a z člověka, v němž marodíš
jsi schopna vytvořiti loutku



Závist

Přítel mi píše, že mi závidí
Do mého života však slepý, nevidí
Za tuto závist mu vřele děkuji
Je totiž neškodná, nachová
Bez nenávisti se závist jako úsměv zachová
A já své duši žaluji

Mé ruce nejsou ztvrdlé od dřiny
Mám jenom v duši tajné modřiny
A světu teskně žaluji
To, co on nevidí, mě trápí
Však nejsme měkcí, jsme chlapi
Jen proto nelkám, neběduji

I já ti závidím tvé závidění
Které tě k lepšímu jistě změní



Ticho

Mám rád všechna němá slova,
která na mě promlouvají ze zdi.
Mám rád všechny němé lidi,
kteří mi promlouvají do duše.

Mám rád mimy,
protože ticho je jejich chléb.
Mám rád zvířata,
protože se nenaučila mluvit.

Proklínám den,
kdy Edison vynalezl svůj mluvící stroj.
Jen jednu kapku jedu, ne bojím se smrti.
Tak alespoň vatu do uší.



S trochou ironie

Měla na punčochách díru
a já přece ji měl rád
neměla ráda manikýru,
chtěla však muže, ne doktorát

Již před léty jsem ji žádal o ruku
a naříkal, prosil, běsnil
ona odmítla nosit paruku
a pohrozila mi svou pěstí

Že prý jsem loutka, hračka v davu
neumím vylézt na nejmenší smrk
já nabízel jí velkou slávu
za její ano, dal bych krk

Teď už ji nemám, provdala se
mám však svou slávu, doktorát
nezbývá nic, než snít o její kráse
a vlastně, měl jsem ji já vůbec rád?



Prokazatelně opilý

Prokazatelně se neznáš
A divíš se druhým
Když se neumí rozhodnout
Bezdůvodně pronášíš slova

Žárlivá slova
Do němoty se opíjíš
A divíš se druhým opilým lidem
Divíš se nepozemské střízlivosti



Vteřinová nálada

Malými písmenky zapíšu slávu
Odtrhnu oči od mramorové zdi
Oči se bojí, nehnu se z místa
Lapám po dechu a ucítím vůni slunce
Chce se mi spát

Na dlani rozkvetlo tělo ženy
Z citových pohnutek vyrábím lásku
Na veliké pramici leží kaktusový květ
Rozhovor s leknínem podporuji pitím

Jsem růžový talisman
a semknuté čelisti zubaté hrdličky
Zapíjím oslavu nitroglycerínem



Aralova smrt

Vytáčím číslo s velkou slzou v oku. Prsty se třesou, ruka nechce stát. Jak jen jí říct že do nebeských končin mě navždy odešel, můj věrný kamarád. Nechci ji opustit, vždyť mám ji rád, i více. Miluji jí, však kamarád je blíž. I když byl mladý, tak měl nemocné plíce. Srdce teď stojí a duše vzlétla výš. Nechci ji urazit, vždyť mám ji rád, to věř mi. Však Aral pro mě štěstí znamenal. Teď když už prošel zavřenými dveřmi a spatřil to co dříve nepoznal, chci na něj myslet. Zítra, včera, dnes. Můj přítel mě opustil, i když byl jenom pes.




Hlemýžď

Maloval pes hlemýždě s hlavou někde u hýždě
A tak se ho ptalo štěně proč to kreslí obráceně
Pes mu vrazil mezi oči, se psíčkem se země točí
Myslel jsem že oněmí.
VRR nerozumíš modernímu umění
A tak štěně kreslí sele s hlavou vzadu u prdele
Jaké je tu ponaučení?
Že bez mistra učně není
Neučte své děti kreslit obraz s hlavou u hýždě
Malujte jim od malička normálního hlemýždě



Myšlenky

Utírám rukou okno, abych viděl víc
Krajina ubíhá a mění se na přeskáčku
Den již zvolna začíná a já vlastně díky vláčku
Vidím tě, krásnou jako dřív.
Nic nevnímám a jen zpívám v duchu píseň, kterou znáš.

Máš v očích hedvábí a nezůstáváš mi nic dlužna
Vím, že tě neláká jít do dáli, kde zůstaneš jak stín
Že tě neláká mít srdce – pouhou skořápku
A čekat, kdy se rozpustí jak sníh
Vidím tvůj nezájem
Teď připadám si, že jsem s tebou
a sám.



Zlý

Pro city své lásky
Zanedbal povinnosti soužití
Nedali mu najíst
Brečel, až se stromy zazelenaly
Položili ho na lopatky

Ti, jež nikdy neviděl
Ti, jež nikdy neslyšel
Ti, jež v jeho zarmoucení nacházeli úlevu
Úlevu vášně

Byl zlý, až se stromy zazelenaly
Položil je na lopatky
Měl narudlou kůži
Krvavé oči
Byl zlý



Zaklepalo u mých dveří stáří

Zaklepalo u mých dveří stáří a já blázen pustil jsem ho dál
Teď mi zdravá jídla stále vaří ještě vloni jsem si žil jak král

Ležím kašlu slabý jsem jak nit i přes horký čaj se nezahřeju
Nezbývá mi než si tiše klít prodám kravku a už nezaseju

Vyšlo slunce kvetou květy podařilo se mi vyhnat stáří
Jím jak zdravý zelí i kotlety už se mi zas dobře daří

Na podzim až bude někdo klepat neotevřu a rovnou si lehnu
Nebudu se zimou zase třepat jen to prospím a vstanu až v květnu



Cesta do nebe

Přijel před dům taxikář a řekl, že jedem do nebe.
Manželka se zhrozila, je to vůbec pro tebe?
Dneska nikam nejedu, nechce se mi umírat,
On na to však kroutil hlavou, nemůžeš si vybírat.

Nasedl jsem do vozu a začal jsem se smát.
Prý se mám podle pravidel pásy správně připoutat.
On však hlavu otočil a řekl s důležitostí pilota,
„Pravidla se dodržují až do konce života.“

Auto jelo, motor škytal a život se mi promítnul,
Jak jsem šplhal na úroveň, nebo jak jsem klopýtnul.
Najednou jsme zastavili. „Už jsem v nebi?“ cítil moji otázku,
„Kdepak, jen nám došel benzín. Váš život je na vlásku.“

Vystoupil jsem, došel domů, s ženou si dal večeři.
Že jsem byl na cestě k nebi, stěží někdo uvěří.



Po svatbě

Dnes je to sto dní jak je mi známo
Co jsme si řekli v naději ano
Radostí dal bych se do běhu
Má žena, už není v záběhu

Na skříni neleží letitý prach
Umyla, setřela posiluje vztah
Vše se nám s lehkostí kouzelně daří
Je krásná moudrá a skvěle vaří

Přes den si zpívá, nebo jen mluví
V noci mi vzdychá ke mně se tulí
Dnes řekla poslouchej, musíš být ticho
Uslyšíš tajemství, roste mi břicho



Vůně všedního dne

Ráno
Ze slunce se vůně snesla
Nabral jsem si celou pěst
Vytáhla mě z mého křesla
Čichám čichám ostošest

Odpoledne
Potkávám své známé tváře
Z tvarů žen se tají dech
Hraje si na opraváře
Hltám vůni v pohledech

Večer
Věnuji se jiným slastem
Denní prací procvičen
Unaven, však velmi šťasten
Vracím vůni – nasycen

Noc
Spánkem sílí moje tělo
Sny mi duši promění
I když slunce odletělo
Těším se na vonění



Z pohlednice

Vím teď jistě že jsi sice omámená z pohlednice
Avšak zítra bude jinde a pak tady dnes však támhle
Mě omámí tvoje vnady ale takhle zase náhle
Fjůůů…uletí. A to se stane potřetí.
Nejsem z těch co říkají hele
Seď si doma u postele
Abys byla holka k světu
Jenže tahle láska v letu otráví i popelnici
Natož mě a tím chci říci

Nejsem z těch co hází kámen
Aby s láskou byl už amen
Já jsem muž a zvedám oči
Na ústa tvá na obočí
Chci tě hladit abys byla
Navždy moje žena milá
Zavři dveře zhasni svíci
Hoď do ohně pohlednici
Změň si jméno vem si moje
Půjdem spolu do pokoje

Hledat štěstí svojí doby
Které přichází sem co by-láska
Zahoď už tu pohlednici
Pojď už ke mně dej si říci



Čekání na múzu

Nejsem hloupý, jen nerozumím záhadám.
Nejsem král a jen si tak připadám.
Nejsem útočník, když tě napadám.
Nejsem obránce, když se jen ovládám.

Vesluji ve sluji, stále se potápím.
Kramařím v krámě a nápady utápím.
Slyším to ticho a neslyším nic.
Tahám své myšlenky ze starých popelnic.

S taktovkou volím jen rytmické takty.
V aktovce schovávám necudné akty.
Vlny jak obláčky vlní se nad námi.
Snad nápad zjeví se, než vletí sem tsunami.



Jedním slovem

Vyjádřit jedním slovem
Vyjádřit lásku i zlost
Vyjádřit štěstí s žalem
Jedním slovem málo i dost

Jaké slovo má to být?
Kterým říci chtěl bych příště
S jedním slovem světem jít
Jedním slovem stát na místě

Já to slovo vyslovím
Hle, už ho mám na jazyku
To slovo mi však krade rým
A ničí hravě ostrou dýku

To slovo měl bych vychutnat
To sladké slovo v sobě mít
A celou duší sám se ptát
Proč máme válčit? Když chci ŽÍT.



Když něco chci

Když otevřu oči, probouzím se
když ulehnu do postele, usínám
když se ozve první můj křik, narodím se
když už slovo nevyslovím, umírám

Když nastoupím do tramvaje, tak chci odjet
když si vezmu židli k nohoum, usednu
když si koupím chleba s máslem, to bych pojed
když unaven v křesle sedím, už se nezvednu

Když si lehnu na břicho, chci vidět potoky
když si lehnu na záda, chci vidět nebe
a dnes? dnes tu stojím a nevím, co chci
dívám se totiž na tebe



Co je štěstí?

Žena:
Jak struna znít zvukem lásky
mít na rtech vůni konvalinky
a hladit dítě se zlatými vlásky
když ukládá se něžně do peřinky
To je štěstí, něžně, hebce, jemně
a dostat k svátku černobílé štěně
a hrát si s ním a povídat

Muž:
Nemít nikdy na klopě černou pásku
líbat na vlasy svou plavovlásku
mít rád svou práci
To je štěstí, mužně, drsně, chlapsky
být omámen tím zvukem lásky
zastat se lidí, pro lidi

Dítě:
Hodnou mámu, hodného tátu
přeskočit potok
hmmm a cukrovou vatu
a hodně dobrot
To je štěstí, poznávat lidi
okolní svět
zjistit, že na ruce mám prstů pět
to bych si přál



Omlouvám

Omlouvám, svoje boty omlouvám
za chůzi, která bolí
Omlouvám, svoje ruce omlouvám
za dotek, který pálí
Omlouvám, svoje tělo omlouvám
za pohyb, který se zdá být dílem okamžiku
Omlouvám, svoje ústa omlouvám
za slova, která jsou ze zvyku
Kdo z nás dvou?

Když nepůjdeš ty, tak půjdu já
když nenabiješ ty, tak nabiju já
když nevystřelíš ty, tak vystřelím já
když neutečeš ty, tak uteču já
když nechytnou tebe, tak chytnou mě
když neodsoudí tebe, tak odsoudí mě
když nepověsí tebe, tak pověsí mě
a kdo z nás dvou bude vrah?



Vzpoura srdce

Pro srdce se hádám sám
pro tělo se hádají jiní
já z lásky k tobě hádku mám
a hádku těl tu nechám sviním

Ač nemám rád ty argumenty
přes které člověk zraje v psa
největším argumentem jsem sobě sám
(ta lepší půlka zajásá)

A vyhráno mám
můj těžký boj je dokončen
ač zmítáme se v nejistotě
náš vztah tu leží nedotčen




Žít na zemi

Tak neplač, dívko po nocích
Tak neplač do peřin
Já vnutím ti svůj jemný smích
A tvé sny rozbořím

Jen rozhlédni se po kraji
To nádherná je zem
Ptáci ti píseň zahrají
Za úsměv v srdci tvém

Za píseň štěstí z radosti
Je přáno lidem žít
Ty dopřej smíchu volnosti
Z Hamleta vyber BÝT



Štěpánka

Toníku, narodila se ti sestřička
Byla malá, nahatá a bez trička
Její krásu ještě nelze vidět
A za nahotu nemůže se stydět

Dnes je bez sluchu a bez uší
Až vyroste, tvé jistoty jistě naruší
Dnes je bez pohledu, bez očí
V dospělosti se za ní však každý otočí

Bude jen taková, jakou ji budem chtít
Veselá, smutná, či s chutí prorazit
Bude jen taková, jakou ji vychováme
Bez falše a zdání, že štěstí klame

Popřejeme Štěpánce krásné žití
Abychom nebyli nikdy smutní
Popřejeme navíc, ať jí slunce svítí
Kdyby se stalo, že jí život zhutní

Štěstí a lásku, zdraví jí popřejeme
Ve víře, že všechno je zvláštní
Ať z tebe Štěpánko vyroste naděje
Se sílou poprat se s životem, s vášní