PŘÍPAD LSDý

foto: Anamul Hague 

probouzím se na vlhkém listí lesa
trochu nezvyklé, myslím,
že jsem z města
jsem prostydlý a jako bez vlády
však na umření ještě dosti mladý

jsem žíznivý, mrtvý tedy nebudu
nejraději seděl bych
někde v chládku u sudu
sjíždím pohledem po sobě
až dolů po boty
jak to vypadá,
nemám triko ani žádný kalhoty

jinými slovy jsem zcela nahý
ležet tady v chladným mechu
nebude asi zdravý
tak pokouším se vstát,
však snahy mý jsou zmařeny
mám pocit, že zapustil jsem kořeny

po čele pot mi stéká
páchne jak stoka starověká
v hlavě stávkujou mý myšlenky
s kvílením přicházejí divoženky

cítím, jak rozum mě opouští
tak to je konec, starouši
jako bych požil ELESDÝ
všude okolo i ve mně je bezedný

jak po kamínkách vlnka žbluňká
jak lístek větrem hnaný
moje myšlení jak hluboká tůňka
moje nitro rozedraný

obláček po modrém nebi klouže
umí být hezký nebo dělat louže
moje duše v něm se skrývá, choulí
dostal jsem do palice snad dělovou koulí

nevím vlastně, co se děje a co se chystá
všude to smrdí, bublá a chlístá
nevím ani, kdo jsem já
a jestlipak mě vůbec někdo zná

cítím jak vlasy se mi mění v proutí
ruce větvemi všelijak se kroutí
z trupu najednou je tlustý kmen
z koruny, větrem hnán, se dere sten

nejhorší ale že i můj úd
zmítá mě nejvlastnější pud
jako by právě laskaly ho ruce ženy
jeho tvary zůstaly už ztopořeny

a jako hrůza černého lesa
na můj úd dolů havran klesá
to nevěstí nic dobrého
doufám, že chce jen vědět
co je nového

když dosedl narovnal si křídlo
a lidským hlasem řek' mi víc
než mi bylo milo
"teď budeš tu pykat za všechny lidi
ničí lesy a ani se za to nestydí"

"pochytáme vás tu stovky
vaše těla jak vyschlý brouků krovky
dají lesu zpět co mu patří
pomstíme smrt našich stromů bratří"

"zničili jste přírodu
les nemůže sám si dojít pro vodu
není tu ani dosti zvířecího trusu
z vás lidí bude teď ale dost humusu"

zmítám se v toku pocitů, bolestí a strachu
a říkám si, tak to vidíš, starý brachu
včera se školou tisícátý strom jsi vrátil lesu
teď jako jeden z nich hrůzou se tu třesu

je to bláznivej svět a vždycky byl
zahynul i ten, který nejvíc o dobro se zasloužil

...a les dostal svůj humus