Modlitba

Vysílen z nekonečného boje
Unaven ze všech vnitřních hlasů
Otlučen z prorážení všech zdí
Ztracen v hledání hezkých časů

Zlomenný a sám tiše se modlí
Zpytuje svědomí, vina ho svírá
Sám sebe obvinil ve stánku božím
Pláče tu před křížem, však nikdo se nedívá

I když se snažil, život svůj promrhal
Své nezdary za boží vůli schovával
To vy, tam nahoře, nemáte mě rádi
Na krutý osud si často zanadával

Teď přišel odprosit, vím, že jsem špatný
Chtěl jsem jen trošku štěstí do života svého
Došly mi síly ze všech svých porážek a pádů
Do duše své přál jsem si záblesk světla mdlého

Jeho nářek zní kostelem tlumenou ozvěnou
Nikdo ho neslyší, slova do stěn se vpíjí
Zlomenný hříšník vstává a odchází
Už neví, jak dál, došly mu síly

Odešel z kostela, po chvílí výstřel zazněl zvenčí
A duše hříšníka už konečně cítí se lehčí