Stála u okna,
déšť lil, smýval obrysy...
Celé město viselo v mlze,
skrývaje ulice, domy...
Stála u okna v zamyšlení..
Déšť, narušující setkání,
byl její nepřítel...
A noc padala, tak temná...
Stála u okna...
Déšť ťukal do okna jako do piana...
Stála a mlčela:
Co mohla říct? - Vždyť je sama..
Stála u okna,
sklonila hlavu...
Krk bílý jako tenká bříza,
byla tak bezbranně něžná...
Její šaty, modrý akvarel,
ladily s kapkami,
co hrály blues za oknem...
Nepřijde... Ne... nech ho...
Stála u okna...
Svíce na modré...
......................tak bledá...
A přes kaluže, aby se s ní setkal,
běžel – ten, co jej čekala...
**********************
Autor: Ekaterina Abramova
Dílo: Rain (2005)
ahoj Honzo, ta zase po dlouhé době...tuhle Tvojí básničku jsem si vybral namátkou a trefil jsem se dobře...moc pěkná a na mě jak ulitá...přesně takovýhle mám rád...krásný den, v
04.04.2024 07:58:25 | mapato
Nádherná báseň a nádhernej komentík od Mkinky, kterej ti tu zanechala... plně souzním... číst život, vystihla to naprosto přesně, krása. Tvé řádky, to je nádherná porce romantiky... srdíčko jsi mi potěšil:-)**
23.03.2024 10:34:30 | cappuccinogirl
Děkuji Ti, jsem rád, že pohladila, ja rád hladím, jsem romantik a moje rýmy hladové jsou po lásce ;-)
23.03.2024 10:47:00 | Tomcat
Také znám tohle "hladové" rýmování... jsem romantik v sukních... i když teda - sukni aby na mně pohledal:-):-):-) Jestli ji vezmu dvakrát do roka, je to moc:-):-):-)
23.03.2024 11:03:06 | cappuccinogirl
Velmi citlivé a srdcem psané a zní to jako román,co má krásné pokračování od tíživého stesku do nádherného rozuzlení do ráje slastné radosti sblížení.je to krása číst.zivot, láska,slzy štěstí.
23.03.2024 10:03:40 | mkinka