Tramvajemi vykrojené cesty.
Kráčím a chůze se mnou.
Stín plave asfaltem,
jen ne potopit se…
Kilotuny šera váží hvězdy.
Zlato uvnitř.
I další brněnské uličky vypadají moudře,
když jimi tepou davy.
Krváceje do orloje…
Možná nevím, kam jdu.
Sudičky tápou, kruhy kreslí,
pro ten pocit
táhlého nekonečna.
....No před nádražím v Brně je to stále i po více než deseti letech divoké...Ji./úsměv/
05.04.2024 22:05:28 | jitoush
Z tvé vykrojené...ukrojila jsem si trochu nekonečných pochybností:-)*
04.04.2024 18:36:33 | cappuccinogirl