Setřesu z listu
osvěžím
tebe, a tys tu
ve dveřích
oschly už
listy, nevážíš
a tuš
té kosti zpřeházíš
zvedneš se dechem
zavíříš
nehmotně, echem
tříště tříšť
kostní čerň štětce
sytí tah
bože, jak lehce
tíže vrah
jako dech dlaní
dítě slz
pár očí vraních
vidět skrz
setřesu z listu
osvěžím
tebe, a tys tu
uvěřím . . .
...k tomu se nedá už nic říct...neznám samozřejmě bližší okolností, ale co jsi vyjádřit chtěl, to jsi vyjádřil...srdce...pěkné...Slávku, měj se, v
19.07.2024 10:42:43 | mapato
překrásný text... Matahajo milý*
12.04.2024 12:19:51 | Sonador
Son, děkuju, myslím na tvé zamžené sluníčko, útěšné a vědoucí, pro tonoucí je mělčinou, pro ostatní mariánským příkopem imaginace. Promiň, že jsem se dopustil tolika slov. Díky a dobrou.
12.04.2024 22:41:30 | Matahaja
já jsem ti za ta slova nesmírně vděčná, Matahajo... to já děkuju, a hezké sny ti přeju*
12.04.2024 23:23:05 | Sonador
skvělá
12.04.2024 10:12:58 | zase já
Potěšila mě tvá zpráva a stejně tak tvůj pseudonym. Možná si zakládáme na přátelství.
12.04.2024 11:20:03 | Matahaja
Moc pěkná citovka, Matahajo!
12.04.2024 07:43:31 | Žluťák
Dík, kamaráde, ona byla taky pěkná.
12.04.2024 07:47:43 | Matahaja
To věřím. Po zlé bys netruchlil...
Měj pěkný den:-)
12.04.2024 07:53:04 | Žluťák