Vrstvu po vrstvě loupeš mě, osude,
až někdy pocit mám, že dobře už nebude
Slupku za slupkou mi vítr odnáší
nové mi, bezmocné, dorůstat nestačí
Vrstvu po vrstvě stravují démoni
Padám tak hluboko, kam nikdo se neskloní
A není nikdo tu, kdo by to chtěl
Kolem je prázdno, poslední odešel
slupky cibule jsou proto, aby se odloupaly...a uvnitř čeká zárodek nového života
02.05.2024 11:38:21 | zase já
To je jedna možnost. Nebo se taky budou loupat, až se zjistí, že nezbylo nic...
02.05.2024 19:48:09 | Lexi
mé "oblíbené" cibulové téma:) ...tak dobře to znám... proto vím, že brzy napíšeš další sloku, Lexi*
02.05.2024 09:56:50 | Sonador