Pomatení

Už

čtyři roky

pět měsíců

dva týdny 

a tři dny

jdu

a pokaždé narazím do ochranného valu svojí paměti.

Pak se zas otočím zpátky

jako můra,

třepotající zmatený motýl,

narážím zas a znovu

na hranice možností.

Sytím se anonymitou,

falešným pocitem svobody

a pozlátkem

chytrých řečí.

Růže jsou ty nejnamyšlenější květy.

Ráda bych našla klid

anebo aspoň samu sebe.

Ale místo toho

sbírám pastelky pod postelí

a narážím

hlavou do dřevěného roštu.

Zmatená noční můra.