Je jako dítě,
když pohneš s ní,
oči převrátí.
Na povel zapláče,
spí, když zavelíš.
V podkrovním bytě;
postýlka zánovní.
Těsně za tratí,
píseň z pavlače
domu uslyšíš.
Je jako dítě,
téměř již dospělá,
hraje si.
Vezmeš ji za ruku,
jde s tebou.
Když vidí tě,
radostí tleská,
směje se, je hezká,
ji tahá za vlasy.
Nevíš, co udělá;
nevíš, netušíš.
Panenka se svou paní;
jeden malý svět,
dívám se na ni.
Nevnímá, hraje si,
chtěl bych ji zpět,
ale uvnitř kdesi
je zamčeno;
a klíč ? Je pryč.
Ta malá nese panenku,
tvá báseň zase, holenku
milo do duše vnáší...
PS: Klíč ti pomůžu hledat:-)
Krásnej den, Kane:-*
27.05.2024 10:05:42 | cappuccinogirl
Otázka je, zda takový klíč existuje. Taky ti přeji hezký den. :-))
27.05.2024 13:27:38 | Kan
Jestli je kdesi uvnitř zamčeno, pak klíč k odemknutí existuje...někdy překvapivě jednoduchej...třebas k odemčení vzpomínek stačí...vzpomenout si:-)*
27.05.2024 18:06:53 | cappuccinogirl
Ale jsou zámky, co nemůžeme odemknout. :-))
27.05.2024 20:31:15 | Kan
Něco na co jsme malí páni? Něco co vodnes čas? To myslíš?
27.05.2024 20:34:26 | cappuccinogirl
Něco, co mělo být, ale nestalo se. Něco, co mělo pokračovat, ale zastavilo se. Myslel jsem, že je to zřejmé. :-))
27.05.2024 20:38:14 | Kan