černá
černá
Bez bolesti
bílým kvítkům se podobá
přetéká srdcem
do zelených obzorů...
ta trpce sladká šťáva
co proudí v žilách
?
jak požehnání
jak vůně prostupující tělem
když miluješ bez bolesti
na bezovou píšťalku vábíš
až na hranici možného
dovol mi
vždyť bílým kvítkům se podobám
když před tebou... se skláním.
Amelie Strobl
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
....A tady také...no pane jo!******......a ty Tvé "můstky"..od-do...odtud-tam....po tajemných neprošlapaných pěšinách,které vedou na ten nejkouzelnější palouk,opředený tajemstvím proměny......Ji./úsměv/....Ty Tvé jemně vložené náznaky,o kterých se dozvídáš v sekundě dotyku s písmem/i možná P/.....možná takových pár blesků z čistého nebe....ani nevíš jak......ale víš odkud...
07.06.2024 21:41:00 | jitoush
máš pravdu... nevím/e jak... ale věřím - Zdroj je jasný... nesmírně si Tvých slov vážím Jituško... nesmírně... děkuju!*
12.06.2024 19:21:41 | Sonador
... Pan se svou flétnou by mu záviděl, nejspíš... děkuji, krásný zážitek...
07.06.2024 21:36:18 | mravenec
Milovati bez bolesti je krásné a to prostupuje celou básni, je to luxus.
07.06.2024 20:53:05 | mkinka
je to luxus... přitom by to mělo být... snadné, ale...:) objímám Jitulko*
08.06.2024 21:55:01 | Sonador
Na tohle odpovídající koment nezvládnu, cítím to...
Ale tahle báseň je z těch, u kterých procítění stačí, víc nemá smysl chtít...
Příjemný večer, Son:-)*
07.06.2024 20:51:33 | cappuccinogirl
to se ti cappu nedivím... já chtěla - měla jsem pár dní v hlavě černý bez... a takhle to dopadlo:D tak jsem ráda, že i tak líbí... děkuju*
08.06.2024 21:53:41 | Sonador