Houkám na úsvit
trápí mě slzy
co nikdy nedopadly
ale mám je v očích zasklený
někdy je mi úzko
ale srdce mi diktuje
jak nepravopisně žít
a přesto užívat každý vyřčený i slyšený slovo
a zítra ráno se probudím
a bude to úsměv půlměsíce
co mi zamává než vyjde slunce
a okouzlí mě smutnou žlutí
co vysaje mi z očí
zapomenutý nevyplakaný slzy