smutky
smutky
bývá mi smutno před půlnocí
kdy čas je hustý jako med
sám sedím a ten zvláštní pocit
že může to být naposled
mi trochu divně hrbí záda
už dávno nejsem mladý muž
i chandra má už není mladá
vždyť sotva drží v ruce nůž
vzpomínám na obrázky ve tmě
plující z dálky jako sen
vytratily se v krutém ránu
když třeskem začal další den
a spolu s nimi, tak to chodí
zmizela radost z čekání
do bílé pěny za mou lodí
už nic mi skočit nebrání
Komentáře (12)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
s Terkou si dej kafíčko a a na svýho kocoura zavolej: "POJĎ KE MNĚ, TY MÁ KOČIČKO"...a bude***ST*
21.06.2024 08:39:42 | Frr
Nic nebrání? Mari, tady si nějaký zábrany dej a nespěchej...ještě jsme si nedali spolu kafčo:-)))*
20.06.2024 19:39:31 | cappuccinogirl
:D je to "jen" básnička, Terko. Sebevraždu v reálu už mám vyřešenou, v této chvíli nic nevyřeší
20.06.2024 20:13:02 | zase já
Huš kuš s tou Terkou:-) To mám za trest??? :-))) Ztratím zábrany a uvidíš:-)))
PS: Myšlenky na sebevraždu...ty jsou třeba "zazdít" a to se vší rozhodností, bo jak něco takovýho skáče do hlavy...je potřeba, aby byl člověk silnější než myšlenka:-)))*
20.06.2024 22:46:12 | cappuccinogirl
A proto se má v noci spát, lidský mozek není stavěný na temnotu:-)
Pěkná!
20.06.2024 12:33:20 | Žluťák