Když nohy jdou

.
Do tlukotu srdce
zapomeneš psát krasoslova
po proudu řeky poslat přání
Roztodivné jak samo žití
prach spláchne voda
papír se rozmočí
tu není ho kam schovat
Jak lehce přejdou city
z bránic do očí
A musím tomu asistovat ?

Mám rád bolest v půli trati
spát na louce
před smrtí najít ostružiny
jen tak se učím milovat cele
Jako se bolest vytrácí časem
odpouštíš si viny
a hledal-li bych dnes lásku
povím jí ne ve spěchu
bez mechu si dnes neustelem

Chodím ke stromům
bývají prostořecí
a k vodě
mlčí a chce téci
S
t
o
p
á
m
napospas když
větve praskají
Cestou na vrchol
ze skal jít
nemluvit než
chmury odtají

Domů nosívám plnou nůši listí
radost nekoupíš
snad pojistit duši
jako
jednu z jistin
.
.