každý jsme psáni stejnou abecedou
jen jiná slova určují, kdo budem
každého jiným směrem proudy vedou
tak proč tu plakat nad osudem
každý jsme života stromu květy
jen každý na konci stonku svého
někdo je sám, jiný prolétá světy
a já se řítím teď do toho tvého
neboj se nic, jsem oheň létavice
proletím jako bolid ve tvé noci
jsem vítr, který čechrá tvoje vlasy
najdi mě v srsti Velké Medvědice
najdi mě, už jen pro ten pocit
noc zvoní symetrií tvojí krásy
připomněls mi tuhle mou drobnost:)
https://www.liter.cz/miniaturahricka-ostatni-910968-cist
moc pěkné, Mari*
03.07.2024 21:40:54 | Sonador
Při čtení téhle básně
jsem si tak silně uvědomila, že je na světě krásně
že není marné žít...
ani hledat...
(a už vůbec ne milovat)...
PS: vůbec nevim, proč jsem za to milování dala tři tečky:-))), někdy ani nevíme, co nás vede, Mari...dík za zamyšlenku:-)*
01.07.2024 17:02:18 | cappuccinogirl