Mýceni svými představami
určeni cestou sbíhající míchy
z rodinných sídel vybydlujem slumy
první a poslední jsme obětí své pýchy
srna po velikosti plodu
ví, co je za měsíc
moře, kdy vydat utonulé
a z nenávratna bodu
lze vidět všechno, nebo nic
jen věci pominulé
pomrzlým stromům
stejně je, jak s květy . . .
...Z nadhledu máme šanci se neutopit v malichernostech.....Tvá svá báseň....Ji./úsměv/
14.07.2024 07:40:28 | jitoush
přemýšlím, jestli to tak musí být... možná, že v přítomné chvíli kvetou květy, jejichž vůni ani mráz neuškodí... krásná báseň, Matahajo*
13.07.2024 21:50:04 | Sonador
Milá Son, taky přemýšlím, jestli to tak musí být. Fakt je, že jen lidem vadí, pomrznou li květy. Stromy se bez plodů dobře obejdou. Druhý výklad je, že mrazem odumřelé stromy už nic nebolí. Věřím, že ještě než v nich ztuhne poslední kapka mízy, upadnou do narkotického spánku, ve kterém není místo pro bolest
. Tys ale asi měla na mysli něco úplně jiného. Měj se hezky. Zdravím.
14.07.2024 07:42:35 | Matahaja