Láska...ta umí i den v noc proměnit

Tvé srdce chtěla jsem pohladit,
láskou naplnit,
bolest zastavit.
Tvou tvář polibky zaplavit,
pro Tebe štěstí vykouzlit.

Ty musela jsi mě ponížit.
k nemilosti mě odsoudit
a mé city v mém srdci navždy uvěznit.
Ty musela jsi mi ublížit,
moje chyby mi oplatit
a svoji hrdost neztratit.
Ty musela jsi moji lásku odmítnout,
odejít..pošlapat..zalít tmou.

Teď každé noci od setmění,
doufám v srdce uzdravení,
protože bez Tebe můj život životem není.

Pro opravdové ublížení,
které lásku v kámen mění,
existuje odpuštění,
které už tu dávno není
a nepřipouští moje touhy,
dál než k ledovému snění,
v němž myšlenky zapomnění,
dostávají nové znění,
mění se v pouhé zahalení,
mojí duše poražení..