Toužím

Kreslím cestu těm, co touží,
bez plátna a bez barev...
Co plátno mi tělo slouží,
místo barvy vlastní krev.
Kreslím cestu těm, co touží,
žilami a tepnou.
Jak stékají bledou kůží,
tvoří mapu jemnou.
Kreslím mapu těm, co touží,
mapu bez stran světových.
Všechny směry jsou jenom lži,
nesmysly slov bolavých.
Kreslím mapu těm, co touží,
bez ulic a náměstí.
Co vzor mi tep srdce slouží,
tupé stahy bolestí...
Kreslím cesty těm, co touží.
Po červené stačí jít.
Cesty citů, co se plouží,
krví zkouším zachytit...
Kreslím do nich svoje toužím.
Kreslím do nich svoje chci!
Je nemožné, co tu zkouším...
Není... není pomoci.