Dešťová balada

Oční stíny mademoiselle tlakové níže 

ty zlatostříbrné slitiny ze slz 

jak pudřenka na kokain leží

na křesle ušitém ze lží

a taky z mozolnatých rukou

kaju se v tom přiblížení ...

Koření žalu sype čas do vod 

naříká si na slávu polních trav

bloudím potajnu krajinami

učím se malovat modré stíny

štětcem kropeným tvými slzami

a když se nedíváš

meškám v bytu bez oken a dveří

pokorný v tom odloučení ...

Adieu mademoiselle tlaková níže

a příště bych prosil piánko