Noční sbohem

Na kopečku sedím,
vítr tiše vane.
Myšlenky se honí,
v hlavě rozedrané.

Pozoruji z dálky,
svou obnaženou duši.
Hladím jí a šeptám,
příběh o Venuši.

Srdce něžně bije,
a já ve svém klidu.
Ulehám do kopretin,
ztrácím identitu.

Vzdávám se noční obloze,
topím se v nekonečnu.
Jsem tím, čím jsem byl,
jen tělem bez konceptu.