Svatá Anna

Kdysi když jsem šalinou,

Na Poříčí jezdil dolů,

práci měl já jedinou,

předstírat, že robím školu.

 

V šalině jsem vždycky klímal,

„Svaté Anny nemocnice“,

tu jsem tehdy sotva vnímal,

cestou z či do pivnice.

 

Brněnský ten hospitál,

v létě mě tu uvítal,

a zahájil seriál,

co měl býti speciál,

mající jen jeden díl,

bohužel však trval dýl,

než bych si já vůbec přál,

co z toho, že sluncem hřál.

 

Chladné ráno, Svatá Anno,

to bych letos přivítal,

v červnu, když jsem tady stál,

koukal slunci do oken,

myslel, že už nikdy ven,

nepohlédnu očima,

pro které vše začíná.

 

Operace se tu říká,

výkonu, co z něho zebe,

řeka Styx Tě tady vítá,

nebojíš se, snad jen sebe.

 

Podruhé vše jednoduché, tečka?

Takhle to tu nefunguje,

operatér zase tu je,

tampóneček, ručka, tyčinečka!

 

Ty víš k čemu ručka slouží,

vylamovat kosti touží!

Ty co vrták odvrtal,

na co ses mně vlastně ptal?

 

Pak Ti lebkou jede drát.

A po tomhle bys chtěl jít spát?

Takže tohle babí léto,

v nemocnici zase této.