Líbáš nepozvané meteory

Sne, uvadlý mezi pelyňkem 

a zorničkou knotovky !

 

Líbáš nepozvané meteory 

mezi mrazovými krami,

kde leží sousta velryb a vorvaňů.

 

Od úst vnitřního ticha

a v nich zuby temných zdí.

 

Plujme dál řekou vášní

až liány lítostí

zaháčkují vory duší ...

 

Spi dál v obrazech Panny,

tak bolestivá trny akátů.

 

V pohoří Atlasu

cválají stáda arabských koní

tmu čtou z dlaní oáz.

 

A v srdci života,

mračna kováren.

 

Pod údery deště

rodící se podkovy zvoní .

 

Jde to snáz, jde to snáz ,

když miluje mráz,

když líbá mráz ...