࿓
Hlasem, šeptem
koutkem oka
třpytí se
smilovaná, daná
chvíle... jak věčné
zní
mnou probublává
jako déšť na kůži zlatě
v duši mi hraje
na rozechvělé struny
co z kořenů vrostou
do mě, do tebe, do koruny
vinou se vzhůru
vláhou propletené
slušíš mi v nádechu
v hlase, když...
touhou zářím.
Masao Yamamoto
.....Vzářené světlí zevnitř a srdce stává se útulnou pro spočinutí......tato Ti plyne ladně.......mávám Ti SonKat......tuším,že se máš dobře....když ani vidu,ani sluchu....Ji./úsměv/
19.10.2024 18:07:51 | jitoush
moc děkuju za krásná slova, Jituško* ...a jinak, snad už ano, protože já tak spíš opačně... ale nadechuju ten krásný podzim a hojím, věřím, že i Ty a moc tě zdravím*
21.10.2024 21:41:09 | Sonador
Velmi pěkné i obrazové doplněno velmi kladně hodnotím jako harmonická číše naplněná sluncem,co tají dech a zůstává na věky v prostorách okázalosti umu tance chvění.
19.10.2024 14:19:17 | mkinka