sami

Pomalu se bez tebe rozpadám,
jako sochy na které dělají ptáci,
někdy když je mezi námi propast,
a ta propast tam třeba opravdu je,
větší než Macocha, Mariánský příkop,
propast jak z jiné neosídlené planety,
už nikdy nebude u řeky já a ty,
pomalu vypadávají zuby času,
soukolí přestalo fungovat po dvanácté,
hodiny se zastavily, nevím, jak dlouho jsem sám.