Přes maso a kosti
dosytosti
po kůži stéká míza
stromů, až dolů
ke kořenům pláče
chtěli jsme domů
vše
co není naše.
Roberto De Mitri
Obdivuji Tvou představivost a dovednost poskládat z několika mála slov čirou křehkost, báseň... ráda jsem četla, děkuji, milá Son :-)
28.10.2024 17:52:07 | Helen Mum
...A ono to bolí,když čistí se,hojí...míza je život,zacelí,spojí.....Ji.
27.10.2024 19:24:20 | jitoush
vše prostě mít nemůžeme...
27.10.2024 02:05:37 | enigman
protože už to "máme" ...oddělenost a hranice jsou jen iluze... potřebné iluze, to pro ně jsme tady... abychom si vybrali...
27.10.2024 16:02:24 | Sonador
... vůně mízy stromů
nás přivede domů,
kde jednou divoce,
poté zas tichounce
šumívá les...
kde datel černý
je domovu věrný,
kde na stráni v skromnosti,
přes maso, přes kosti
vykvetl vřes;
jak rád bych se vrátil tam;
včera i dnes...
děkuji za neobyčejnou krásu, Son...
26.10.2024 21:15:51 | mravenec