mízou
mízou
Přes maso a kosti
dosytosti
po kůži stéká míza
stromů, až dolů
ke kořenům pláče
chtěli jsme domů
vše
co není naše.
Roberto De Mitri
Komentáře (25)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Chtěli jsme vše a ono jen stačí hodně málo, a nebo jen jedno jediné aby jsme měli všechno po čem toužíme. Nenasytnost lidstva zabíjí sama lidstvo. Pokud se vzdáme všeho, získáme vše po čem toužíme.
10.11.2024 17:25:09 | Paulín
je to veliký dar - uvědomění, že člověk má úplně vše, a nemusí to k sobě poutat... a ztratit tak svobodu... moc děkuju Pavle a hezké dny*
12.11.2024 20:17:17 | Sonador
Obdivuji Tvou představivost a dovednost poskládat z několika mála slov čirou křehkost, báseň... ráda jsem četla, děkuji, milá Son :-)
28.10.2024 17:52:07 | Helen Mum
milá Helen, ty mě vždy tak, mile, překvapíš... a já ani nevím, co na to, bez falešné skromnosti, napsat... moc, moc děkuji!*
30.10.2024 19:46:48 | Sonador
...A ono to bolí,když čistí se,hojí...míza je život,zacelí,spojí.....Ji.
27.10.2024 19:24:20 | jitoush
vše prostě mít nemůžeme...
27.10.2024 02:05:37 | enigman
protože už to "máme" ...oddělenost a hranice jsou jen iluze... potřebné iluze, to pro ně jsme tady... abychom si vybrali...
27.10.2024 16:02:24 | Sonador
... vůně mízy stromů
nás přivede domů,
kde jednou divoce,
poté zas tichounce
šumívá les...
kde datel černý
je domovu věrný,
kde na stráni v skromnosti,
přes maso, přes kosti
vykvetl vřes;
jak rád bych se vrátil tam;
včera i dnes...
děkuji za neobyčejnou krásu, Son...
26.10.2024 21:15:51 | mravenec