Okno do zahrad

I.

Když chřestění zlatých řetězů

vyvolává tiché skřípnutí oka.

 

Když kruté zatrnutí

obsadí výspy tvé budoucnosti.

 

Nic není podobnější modrému snu,

než křídla žhnoucích svící.

 

Třikráte za sebou

se převlékneš do noci.

 

Slyším zpěv ryb .

 

K ránu nalezneš

stříbrné šupiny pod víčky.

 

Po celou tmu

jsem obracel vlny tvého těla

jako stránky knihy

co je uvnitř tak bělostná

písmem sotva políbená ...

 

II.

 

V zamženém zrcadlení ledu

Hladiny co v sobě nosí stíny lidí

 

Prší listí, žluté jako smyslná

a křehká lavina tvého těla.

 

Postavy loutek

z kosího představení

za kulisami tvých rtů ...

 

Tetování nehybného středu vesmíru,

se chvěje ve tvé dlani.

 

Jako motýl v nahotě světla

tvého lůna ...