rudé rty a tmavé stíny
rudé rty a tmavé stíny
vědoma si toho
že Ti to sluší
pózuješ přede mmou
pohyby
jako kočka na vlnitém plechu
natočené lokny (připraveny
k houpání)
tělo k roztrhání...
ve mně divá zvěř
týden jsem nejedl…
přivíráš dveře
vrháš pohled
a šeptáš: ,,postarej se o mě…,,
Komentáře (18)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
jako studen, jsem moc nejedl, měl jsem akrát na cigára
29.10.2024 02:09:11 | víc
.. o to všechno se musí pečovat, a u piťurů mají recept, na nezevšednění a dlouhověkost vztahu, což vyžaduje zvláštní péči, od ní i od něho, ach bože, nevím proč mám u tebe vždycky dojem, že nestárnete, ale psst ..
28.10.2024 19:31:43 | Vivien
Drahá Vivien,
děkuju Ti za návštěvu
která je
jako vždy
ve Tvém podání
výjimečná
jestli v tomhle životě
ještě stihnu
otevřít restauraci
bude se jmenovat ,,u piťurů,,
to jsi vymyslela Ty
a já říkám: ,,proč ne?,,
je to jenom na nás
a
na Boží vůli
existuje totiž hezké rčení
které jsem tady
už určitě uvedl: ,,chceš-li
rozesmát Boha
vyprávění o svých plánech…,,
dlouho jsme se neviděli
a já tak cítím potřebu
Ti napsat tohle:
pomalu tuším
kde
v tomhle životě asi jsem
začínám být součástí
neobvyklých
a přitom tak přirozených událostí (dříve
jsem je neviděl)
posouvám se
malými kroky
někam
kam každý jdeme
jenom
si to mnozí dlouho nepřipouštíme…
nedávno jsem seděl s anděly
pod hvězdnou oblohou
byla to divná parta (pokaždé
jsou to ,,magoři,,
protože
každý jsme obklopeni lidmi
které si sem přivedeme)
naléval jsem jim brandy
a hostil je grilovanou kukuřicí (nejedli
totiž maso)
ptal jsem se
na jejich životní cesty
a oni
byli sdílní…
byly to peripetie
čpělo to osudem
muži
kteří zradili své ideály
ženy
jež se obětovaly
lidé
co ztratili své protějšky
zrovna
když jim bylo nejlíp
jedinci
co opustili své rodiny
a další
kteří je zničili
svojí neoblomnou přítomností
bytosti
které prožily krásné
ničím nerušené životy
a jiní
kteří obohatili svět
vědou
zpěvem
vynálezem síťované tašky
apod…
možná
se s některými z nich
také identifikuješ
vlastně jsem si jistý, ža ano
protože je mi povědomý
Tvůj příběh
o veliké lásce, ztrátě a odvaze…
anděl
co byl ve vězení (dokonce dlouho (takže
to muselo být veliký))
mi řekl: ,,o nic
nejde
prostě si to dáváš
pořád dokola
dokud to neprožiješ
tak, jak máš
dokud nepochopíš
proč jsi tady…,,
jiný anděl
který vystudoval teologii
mi povídá: ,,uvažuj
o tom
že En je tu naposledy
že po tomhle životě
jde dál…,,
mlčel jsem
na něco takového
jsem nebyl připravený
myslel jsem
že budeme vždycky spolu
že až ,,odejdeme,,
znovu se potkáme
Ona
bude ta se stuhou ve vlasech
a já
ten s růží v klopě…
zakopával jsem pro nás dva (na
na tomhle světě)
peníze
abychom to v příštím životě
měli jednodušší…
miluji ji víc
než sebe
protože podle mě
Ona je taky anděl
podle ní
je to z mé strany rouhání…
teolog mě držel za ruku
a díval se mi do očí
někdo řekl
že mi po tváři stéká slza
popřel jsem to
protože kluci nepláčou...
a pak
tam byla laciná holka (taky anděl)
která byla nymfomanka
rovnou si tím
chytře přivydělávala
ostatní s ní chodili dozadu
ona je naváděla
svým pánevním dnem
aby si to společně užili…
kluk (další anděl)
kterého jsem
v tomhle životě
zabil já
si uměl připálit cigaretu
od lidí
jimž hořela srdce
řekl mi
že mi odpustil
že jeho smrt
byla nešťastná náhoda…
to se všechno stalo
už jsem toho viděl
strašně moc
myslel jsem si
že mě nic nepřekvapí
a teď tohle:
u dveří
mi postávají kurýři
v černých brýlích
chtějí se mnou mluvit
chtějí mě ,,přepravit,,
prý si můžu vybrat
kam chci…
ptáš se
proč Ti to sem všechno píšu?
někteří z Vás
máte ten dar
víte
že stojíme
před něčím větším
než je…
že je toho víc
a Ty to taky děláš
umíš mi odpovědět
řekneš mi to podstatné
máš to tam
klidně teď…
krásné dny ;-)
29.10.2024 15:01:56 | piťura
nahoru je cesta po schodech
ti předurčení
mohou více schodů najednou
ale ..
my smrtelníci
třeba že nás bolí kyčle
jsme rádi
když to dáme
po jednom
a po čase se chválíme
že jsme přitom neškobrtli
takže lopotně
ale prozíravě
žijeme
dokola a dokola
než zacvaknou puzzle
do smysluplného
a než vše
do sebe zapadne
to je ten bod zlomu ..
až se objevím
u piťurů
poznám
který stoleček
tam budu mít
protože mě odhadneš
Drahý Petře, tvůj vzkaz už čtu poněkolikáté. Je tak lidský, že se nezmohu na víc, než že jsem dostala od života i něco navíc, potkávat na cestě lidi, kteří umí chytit za dlaň i za srdce. Mají mé uznání, ne za to, že zakopali poklad, ne za to, že se postarali o nejbližší, ne za to, že se dokázali podívat očima druhého. Za to, že ví, co je milovat víc než sebe. Tato blízkost je tak velká, že ze dvou dělá jednoho.
29.10.2024 15:47:36 | Vivien
....A závěr?Jak když švihneš bičem a prach vášně se rozvíří...Ji./úsměv/
28.10.2024 18:03:36 | jitoush