Dala's mi polibek, jen tak z rozmaru,
smála ses tomu, jak šílená.
Pak bála ses, zda nebylo to přes čáru:
hlavu sis opřela o má ramena.
Bylo to pro mě velké překvapení,
jako bouřka s vichřicí jsi byla.
Pak jsem se dočkal rozuzlení,
když ses mi roztomile omluvila.
Stala ses divou vlnou za příboje,
já skálou, útesem, co odolal.
Vzdát se, mě přinutily oči tvoje:
ale to políbení jsem si uschoval.
Kane, ST...a teda ty sis uchoval políbení...a já si s dovolením uchovám celý tohle dílko, páč je krásný a oslovilo a mile a zatra... je mňam:-)))
Ukládám:-)*
15.11.2024 23:25:27 | cappuccinogirl
.....Jejda.....ta je milounká....úplně k tetelení.....jsem sem zabloudila a usmívám se.....Ji.
15.11.2024 21:51:58 | jitoush
Není škoda se vzdávat?
15.11.2024 14:18:26 | karolinakarol
Vždyť to nebyl polibek z lásky, ale jen pusa rozdováděné cizí slečny. Tam nebylo na co čekat, než jen pusu si nechat, nevracet a s úsměvem pokračovat v chůzi. :-))
15.11.2024 14:44:19 | Kan
Jo rozmar..kéž by rostl všude
a konzumoval se víc
Jak jen to "pude" pro lice rudé
Pro rozšíření třítelnic...
:)
15.11.2024 12:02:09 | šuměnka