Znova

Znova

 

První den jako nitka,

 trhlinka na porcelánu tenká jako vlas,

jako na zem spadlá omítka,

kterou černou botou překračuješ právě včas.

 

Druhý den jako krev na polštáři,

noční můry skvostný pozůstatek,

jako zarudnutí mrtvých tváří,

které vdova schovala pod hedvábný šátek.

 

Třetí den jako bezkřídlý pták

uvězněný na špičce vysokého stromu,

jako šedavě popelavý mrak

plující k přístavu do Nikam a k Nikomu.

 

Čtvrtý den jako odraz očí,

kterými tě zrcadlo surově svléká

a v mžiku na tebe zaútočí,

jak to jen umí sama duše člověka.

 

Pátý den jako něžné pohlazení:

„N i c   s e   n e s t a l o“, jak nebeská to slova!

Mažu stopy po mukách a utrpení,

jen aby koloběh viny začal zas

z n o v a.