První slepice

 

Zkus představit si svět

bez železa či cihly,

zkus představit si svět bez hluku motorů…

 

a nech mě vyprávět,

z těch času, byť už zmizly,

nejotřesnější příběh vzniku netvorů.

 

 

***

 

V těch dobách byla naše zem

(to ještě jméno neměla)

pokrytá celá dokola

vodou a hustým pralesem,

 

jen sem tam ňaká pustina…

a na tu právě jdem.

 

 

Ve stínu listů kapradí

schován je párek ještěrů,

sameček tuší nevěru,

před samičkou se předvádí,

 

ona však jen v protisměru

svou prcku staví jen.

 

 

Po několika krušných dnech

se všechno náhle vyjasní,

ještěrčátko se narodí,

až z toho ještěr ztrácí dech,

 

že další ještěr hrabavý

ponese jeho gen.

 

 

Prcek je zvláštně zbarvený

a srst má jemnou dojemně,

pořád jen klove do země

a prát se nechce… neumí…

 

táta se tváří statečně,

postrach furt vidí v něm.

 

 

Když malá dcerka dospěje,

představy táty vezme ďas,

‚tohle snad není ani z nás,‘

drbe se drápem na čele,

 

‚hele, už se to stalo zas!‘

něco z ní padá ven.

 

 

***

 

 

Vím, je to celé jen fikce,

párek hrabavých ještěrů,

že zplodil tuhle příšeru,

které se říká slepice,

 

však než se faktů doberu,

příjměte tenhleten.