Inkoust jako krev
Inkoust jako krev
Černý kufřík skrývá kovové srdce,
klávesy čekají na dotek prstů.
Každý úhoz probouzí písmenko,
úder za úderem vytváří slova.
Páska nese inkoust jak temnou krev,
válec se otáčí v přesném taktu.
Zvonění na konci každého řádku
připomíná dávno ztracený čas.
Někde v šuplíku leží zaprášený,
němý svědek příběhů a dopisů.
Pamatuje lásky i rozloučení.
Teď mlčí, zapomenutý v digitálním věku.
Jen občas někdo otevře jeho víko
a prsty pohladí studené klávesy.
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Také mám jeden někde v útrobách úložných prostorů... Ten typický zvuk bych ráda zase zaslechla. Moc hezké a také nostalgické.
20.11.2024 05:45:58 | karolinakarol
děkuju za podělení se, takové malé velké příběhy jsou úžasné. Kdoví kde skončil ten náš, který jsme taky měli kdysi v domácnosti. Musím se optat. :)
19.11.2024 18:38:54 | Ywach
.....No jeden mám doma,jak se stěhovala mamka k nám blíže......a ráda bych ho někomu věnovala.....Ji./úsměv/
19.11.2024 18:34:59 | jitoush
Děkuju všem za milé návštěvy. Mívali jsme povinné psaní na stroji ještě i v rámci školní výuky na základce. :-) Nikdy mi to těma deseti moc nešlo. :-)
19.11.2024 15:08:41 | Ywach
tak tuhle nostalgii znám
a mám ještě někde starý stroj
však pásky už šly kdoví kam
a pro cit k němu nevyhodím - je to boj :)
19.11.2024 09:51:59 | šuměnka
Krásná nostalgie... s cinknutím chválím a děkuji za milou připomínku starých časů ;-)
Moc hezky a emotivně napsáno.
19.11.2024 08:22:22 | Rafinka