Inkoust jako krev
Inkoust jako krev
Černý kufřík skrývá kovové srdce,
klávesy čekají na dotek prstů.
Každý úhoz probouzí písmenko,
úder za úderem vytváří slova.
Páska nese inkoust jak temnou krev,
válec se otáčí v přesném taktu.
Zvonění na konci každého řádku
připomíná dávno ztracený čas.
Někde v šuplíku leží zaprášený,
němý svědek příběhů a dopisů.
Pamatuje lásky i rozloučení.
Teď mlčí, zapomenutý v digitálním věku.
Jen občas někdo otevře jeho víko
a prsty pohladí studené klávesy.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
